Jak funguje tisk na dřevo, látku, sklo a další materiály

S tričkem, hrnkem či skleněnou plaketou se zakázkovým potiskem jste se už asi setkali. Ale věděli jste, na jakém principu tisk na tyto netradiční materiály funguje? V článku vám prozradíme, jaké technologie se pro potisk keramiky či textilu vlastně využívají - a poradíme, jak doma v několika jednoduchých krocích přenést na dřevo fotografii či obrázek.

Tisk na dřevo

Dřevo jsme využívali dávno předtím, než se stal člověk člověkem - a i dnes je pro chod naší civilizace nezbytné. Vedle funkce ve stavebnictví je dřevo také oblíbeným dekoračním materiálem. Proč jej tedy nevyužít k výrobě originálního dárku pro rodinu či obchodní partnery?

Tisk na dřevo zvládnete bez problémů i doma. Pravda, výsledek sice nebude tak kvalitní, jako při zpracování specialistou, na druhou stranu získá vaše dřevěná fotografie punc autenticity.

Existuje hned několik metod, jak fotografii, ilustraci či citát na dřevo přenést. Mezi nejjednodušší patří přenos pomocí organického rozpouštědla. Potřebujete k němu:

• dřevo bez kůry s hladkým, rovným povrchem (např. dřevěný hranol),
• zrcadlově obrácený výtisk předlohy (je nutné použít laserový tisk),
• aceton.

Jak na to? Papír s předlohou přiložte potištěnou stranou na dřevo. Naneste na něj menší množství acetonu a pečlivě jej rozetřete - např. s pomocí pravítka nebo staré bankovní karty - po celé ploše papíru. Po 10 sekundách papír sejměte a vyčkejte, než rozpouštědlo vyprchá. Barvu zafixujte průhledným lakem na dřevo.

Tato metoda je levná, finální jakost obrazu ale není nejvyšší. Mnohem kvalitnějšího výsledku dosáhnete použitím tzv. strukturovacího gelu, který se jinak využívá ke zvýšení hustoty a lesku akrylátových barev.

Nejprve hranol natřete tenkou vrstvou gelu. Na něj pak opět potištěnou stranou přitlačte tiskovou předlohu a pečlivě ji zahlaďte (třeba hranou plastové karty). Po hodině papír navlhčete, s pomocí zubního kartáčku jej drhnutím odstraňte a dřevo nalakujte. Nevýhodou této metody je větší časová náročnost na odstranění papíru.

Tisk na látku

Tradice barvení různých tkanin a přízí sahá až do starověku, tiskové techniky pro přenos fotek na triko či top jsou ale jen několik dekád starou záležitostí. Tisk na látku s oblibou využívají sportovní týmy, ale i firmy či státní organizace.

Zařízení pro potisk triček a dalšího textilu využívají speciální inkoustová barviva. Starší technologií je textilní sítotisk, který funguje na principu nanášení barvy přes zvolenou šablonu či síto. U vícebarevných motivů je potřeba pro každou odstín vyrobit samostatnou šablonu.

Z toho vyplývá finanční náročnost této technologie a nemožnost využít ji pro věrnou reprodukci fotografií. Sítotisk je naopak ideální pro tisk velkých barevných ploch - a to i proto, že má nejvyšší barevnou sytost. Nevýhodou pak je menší výdrž potisku při praní.

Pro tisk fotek a složitých grafik se využívá metoda přímého tisku, označovaná také jako DTG (z anglického direct-to-garment). Látka se před tiskem ošetří speciálním přípravkem, který zesiluje vazbu barvy na vlákna, urychluje její schnutí a zabraňuje krabacení tkaniny. Barva se nanáší buď tiskovou hlavou nebo se využívá nepřímé nanesení skrze speciální papír (sublimační tisk).

Sublimace je jev, při kterém pevná látka při určité teplotě přechází rovnou do plynného skupenství. U sublimačního tisku se motiv nejprve speciálním inkoustem zafixuje přes mikropóry na tzv. přenosový papír. Podklad s obrazem se poté přitiskne na látku a ve speciálním zařízení se zahřeje. Inkoust se uvolní a ve formě plynu se přenese do vláken, kde zkondenzuje, zafixuje se a vytvoří finální obraz.

Sublimační tisk umožňuje věrné vykreslení fotografií či složitých ilustrací z předlohy, navíc je relativně rychlý a levný. Nevýhodou této technologie je - oproti sítotisku - menší sytost barev. Nelze ji také využít pro potisk přírodních tkanin - sublimační inkoust se fixuje pouze do vláken umělých polymerů.

Tisk na keramiku a sklo

Mezi oblíbené dárky a reklamní předměty patří také skleničky a hrnky s vlastním potiskem. U skla i keramiky jsou (stejně jako u textilu) nejrozšířenější metody sítotisku a sublimačního tisku.

Pro snadnost provedení a řádově nižší náklady je oblíbenější sublimační tisk. Samotný přenos z předlohy probíhá v zapékacích zařízeních a keramiku (případně) sklo je potřeba opatřit speciálním nátěrem, který zajistí přijetí a fixaci sublimačního inkoustu.

Sítotisk si pak žádá velké množství šablon a je mnohem náročnější na čas i lidskou práci. Navíc jej nelze použít pro tisk komplikovanějších grafik a fotografií.

Podobné články

2 minuty čtení

Laserová tiskárna od A do Z: jak funguje

Pokud jste si již prošli „soubojem“ laserová vs. inkoustová tiskárna, a za vítěze vybrali laserovou tiskárnu, možná jste zvědaví, jak tento přístroj funguje. Více vám prozradí následující řádky.

Celý článek »